Těžko bychom hledali někoho, kdo nezná hraběte Draculu (nebo chcete-li Drákulu), živícího se lidskou krví. Přesto i ti, kteří se s románovým antihrdinou potkali díky knižnímu, divadelnímu nebo filmovému zpracování, o něm možná nevědí vše.

Kriminálky bývají málokdy jablkem politického sváru, detektivka premiérovaná tento čtvrtek jménem Dítě číslo 44 se jím přesto stala. Film, odehrávající se v poválečném Sovětském svazu, byl totiž pro svou údajnou nepřednost vyškrtnut z ruské kino distribuce. Ačkoliv v tomto případě mají filmaři zřejmě skutečně máslo na hlavě, lepší reklamu si Dítě číslo 44 zřejmě přát nemohlo. 

Zoufalá snaha amerických producentů restartovat a znovu natočit všechno, co někdy v minulosti vydělalo alespoň nějaké peníze, bývá většinou korunováno nechutně trapným výsledkem. Mnohdy se pak studia k originálnímu filmu nehlásí a tváří se, že jde o novinku. Úsvit planety opic je druhým dílem jednoho takového restartu, který však tentokrát dopadl na výbornou.