Vážený pane režiseře, pane Kačeře,

doufám, že jsem ten začátek moc nezkomolil. Nebudu se vyjadřovat k Vašemu hereckému a režiserskému umění, ale obracím se na Vás s velikou prosbou. Dnes jsem zjistil, že děláte doprovod panu MUDr Vladimíru Pucholtovi, mému, alespoň v mém srdci, velkému příteli. S panem doktorem jsem totiž strávil krátký čas tehdy letním táboře u Broumova v Adršpaských skalách. Tam jsme právě navázali to naše, sice velice krátké, ale pro mne nezapomenutelné, přátelství, které bohužel, pro mne bohužel, skončilo odchodem pana doktora do exilu. Pan doktor, tehdejší student AMU, nevím zda už nebyl absolvent, ale byl našim vedoucím kroužku mladých modelářů. On sám vedl oddíl děcek ve věku 7 - 8let. Mně tenkrát mohlo být tak 13 - 14let. Nemohu se zde rozepisovat o všech historkách, která jsme s panem doktorem zažili a co nám při té modelařině vyprávěl, ale alespoň jednu. Svým děckám v oddíle vyprávěl pohádku o své paní profesorce ruštiny a nechal je pak tu paní namalovat. Obrázky byly fantastické, jen je paní profesorka nesměla vidět. Dodnes jsem mu vděčen za zaslané modely, které jsem si samozřejmně postavil. Později se však můj zájem obrátil ke zvířatům, zejména na psi, jejich výcvik atd.Studoval jsem veterinu a můj zájem o modelařinu ustal. Jenom mne na celé věci mrzí, že jsem ztratil kontakt na pana doktora. Moc,moc bych Vás prosil zda by jste mým jménem mohl požádat pana doktora, zda by mi mohl poslat adresu. Rád bych mu napsal pár řádků. Bohužel jsem do Dobrušky nemohl  zajet, neboť pečuji o svou 99-letou maminku, ale doufám, a Vás o to prosím, že se mi konečně podáří navázat kontakt. Nevím zda se mu někdo z děcek z toho Tábora ozval, zda ano rád bych byl mezi nimi. Předem moc děkuji a přeji Vám, panu doktorovi a celým Vašim rodinám hodně zdraví, štěstí, životní pohody a ať se Vám jen a jen daří.

janbezdicek@seznam.cz