Takové jsou pocity člověka, kterému Boldy ČSSZ zastoupená státem už od roku 2010 vubec do dnešního dne nevyplácí řádně plný invalidní duchod a je odkázán jen na hmotnou nouzi a na sociální dávky v tomhle státě a na ubytovny, a nemuže si dovolit dustojné bydlení, nemám sociální byt. Je to absurdní že jsou statisíce na platy u politiku, a není vyplácený u mě plný invalidní duchod. Rezignoval jsem Boldy ve společnosti a také přinejmenším hluboce nenávidím tenhle Český stát. V minulosti jsem rád výtržnicky utočil na majetek státu na budovu uřadu práce, měla to být spíše budova ČSSZ. Je mi to moc líto, asi došlo k nedorozumění že 🙂

"Boldy závěrem poslední co k tomu ti už řeknu jak z předešlého komentáře i tolik nakonec vyplývá co se mě už právě do samotného komentáře už nevešlo je právě nakonec to že mě má vlastní matka mě v utlém dětství osobně zanedbávala a týrala, ale nedělala to nikdy ráda, trpěla tím, byla to chronická etylička, kdy bohužel Boldy už samotné počátky právě toho všeho hodnotového a morálního hlubokého dilematu, rozporu vztahu mého otce, který byl sám v konzervativně už v nábožensky v křestansky ortodoxní rodině vychovávaným hluboce přesvědčeným katolíkem (jeho otec za 2. Světové Války myslím si bojoval s nacisty a padl snad někde v Loděnicích právě v tehdejším Polsku), zatímco už má matka byla hodnotově i morálně přesvědčená ateistka si nikdy nemohli spolu skutečně hodnotově rozumět, mohli se milovat, protože muj vlastní otec ji myslím si sám už osobně miloval o to víc nakolik ji právě osobně už litoval čím si ve své špatné rodině prošla, a snažil se jí osobně pomoci svou láskou a morálně už napravit jí nikdy bohužel nešlo, doplatil na to nejvíce on. Snad po jejich partnerském rozvodu má matka byla sebou a vším v životě i samotným mím nevlastním otcem Petrem Matuškou, s bývalím kriminálníkem, zavřeným za totality za tzv. příživnictví se finančně přiživoval nakonec rád právě na mé matce a na nás, odmítal včas řádně platit alimenty svým dětem v Trutnově, o které se nikdy v životě už nestaral, má matka právě tím vším nakonec už velice špatným byla už nakonec osobně snad nejvíce už hluboce tolik morálně zklamaná, smutná a neštastná velice zoufalá už zmítaná zoufalstvím všeho hluboce nejvíce litovala, utápěla se tolik myslím si i právě proto po partnerském rozvodu s mím otcem zoufale a neštastně v alkoholu, protože s námi už vubec nemluvila, už nekomunikovala a odmítala s námi dál komunikovat, vše si vynahrazovala svou dlouhodobou závislostí právě na alkoholu a muj nevlastní otec ji osobně v té situaci nijak nepomohl, vše jen rád osobně vždy situačně prohloubyl tím právě že ji a nakolik ji právě už pak sám uspěšně finančně i psychicky vydíral, a snad dnes myslím si právě kvuli tomu sama raději neštastně zemřela, jen aby to své už nesmyslné zbytečné osobní trápení a to své nesmyslné osobní zoufalství nakonec už raději ukončila, nemilovala ho nikdy sama, ale zároven už nedokázala od něj bohužel nikdy odejít a on toho, -právě muj nevlastní otec- toho rád vždy využíval už jen ve svuj vlastní prospěch. Má matka Boldy už nekomunikovala s námi, nestarala se o nás nikdy jak by měla, byla velice sama na druhou stranu do značné míry bohužel už právě tolik osobně lehkomyslná a velice osobně nezodpovědná, už nakonec odmítala svou zodpovědnost za celou situaci, snad protože ji sama přestávala uplně bohužel už plně chápat a rozumět jí, nezodpovídala proto už osobně za nic v životě, jen za svou smrt. Proto jsem Boldy také v dětství si prošel pedagogicko-psychologickou poradnou.." MARTIN DYNTAR, Hradec Králové

"Boldy má matka nikdy neměla se mnou v mém předškolním dětském věku, když jsem byl ještě malé batole a nelze si vše osobně traumatizující, tolik dnes s ohledem zpět otřesné, tolik lidsky i osobně ponižující a nedustojné zacházení právě se mnou ještě v tomto věku mít bohužel dnes v paměti z té doby bylo možná skutečně tou první rozhodující příčinou, s ohledem zpět právě samotným spouštěčem samotného duševního onemocnění puvodně paranoidní schizofrenií možná nevědomím, možná neuvědomělím pěstováním ve mě pocitu neustálého a každodenního podezírání druhých lidí v atmosféře svých neustálích osobních obav, v atmosféře neustálého svého osobního velkého strachu a vzájemné své velké neduvěry nejen ve vztahu už mezi právě mím otcem Josefem Dyntarem a mou matkou Jaroslavou Janečkovou, to vše nešlo ještě z té doby v paměti uchovat a osobně si zapamatovat, a já tím skutečně nejvíce později trpěl a trápil se později osobně ve svých velkých těžkých depresích -jaké to je když dítě je v depresi a nechce právě z toho už dál žít, když dítě ztrácí smysl života i společenských hodnot a chce raději zemřít. S takovým pocitem jsem Boldy musel žít- právě samotnou velkou a hlubokou svou emoční deprivací, svým velkým a hlubokým emočním strádáním z toho všeho v sobě co vše se mě v té době už hluboce lidsky nedostávalo, právě emočně jsem vše toto svou osobní zkušeností s duševním onemocněním samotným puvodně paranoidní schizofrenií v sobě samém, ve svém nitru a ve své duši hluboko nacházel a zrcadlil. Mou vlastní matku Boldy její bohužel sadistický otec v jejím dětském věku pohlavně už sexuálně rád zneužíval, osobně ponižoval, trýznil a týral a muselo se o tom neustále všude mlčet a má matka se s tím v životě nikdy nedokázala osobně už vyrovnat, proto to vše špatné u sebe, to své osobní trápení a své osobní ponížení a svou osobní bolest, své osobní vzpomínky na to vše špatné a nedustojné zacházení ve své rodině za totality už sama raději utápěla z toho v alkoholu, svým notorickým alkoholismem, protože její otec byl totiž Boldy dobrým udavačem STB, takže mu snad i možná v dusledku toho prošlo za totalitního režimu osobně už uplně vše - mohl vždy blízké osoby ve své rodině a druhé lidi ve svém okolí týrat a ponižovat a mohl jim osobně už pusobit a osobně dopřávat jejich ponížení a bolest a zacházet s nimi vždy natolik hrubě a velice už pro ně nedustojně, tahle nelidská sadistická bestie na to dohlížela aby se o tom nikdy nemluvilo, že pohlavně už sexuálně zneužíval mou vlastní matku, že osobně zanedbával a týral zvířata na svém malém rodinném statku právě v Tutlekách, že rád kopal do psa atd, byla to pro mě skutečná zruda. Nenaviděl jsem ho i celou samotnou ateisticky zrudně nelidsky totalitně prolezlou rodinu mé vlastní matky v Tutlekách, kam jsem s ní tolik odmítal na návštěvu proto i pravidelně jezdit, má matka to vše před námi raději zamlčela a osobně tajila snad aby se to vše špatné z její rodiny z její totalitní doby už nikdy nedostalo ven na veřejnost, protože za režimu byl Boldy její otec vždy dobrý a schopný a odměněný udavač STB, nic v životě pro druhé lidi hodnotově ani lidsky už neznamenal, nikdo ho neměl skutečně lidsky osobně už rád, každý ho téměř osobně na vesnici v Tutlekách nenáviděl za to jak druhým lidem rád osobně ubližoval, ponižoval je a zacházel s nimi osobně velice už za totalitního režimu hrubě a nedustojně, tahle skutečně ateistická a nelidská pracovitá swině naštěstí zemřela v krutých bolestech, které si zasloužila, na zhoubný nádor na mozku, na samotný karcinom mozku, už na rakovinu mozku. Právě má matka musela mít myslím si dle všeho co si osobně pamatuji nakonec Boldy už po celí svuj život bohužel těžké výčitky svého svědomí snad nakonec už právě za to že sama nejspíše litovala že mě ještě mnohem dříve než v mém dětském věku, možná ve věku snad i kojence či batolete, tolik brala ke své rodině do Tutlek daleko pryč od mého otce, daleko pryč od jeho rodiny, jehož tolik laskavá a hodná matka vyrustala v konzervativní v ortodoxní katolické víře, byla věřící, kdy jeho otec za 2. Světové Války udajně bojoval sám s nacisty a padl, zemřel sám někde v tehdejším Polsku. Má matka myslím si že osobně musela později hluboce litovat Boldy později toho všeho, vždy té každodenní a všudepřítomné v její samotné v natolik ateistické rodině zakořeněné atmosféry neustále své vzájemné podezíravosti, svých neustálích největších obav, svého neustálého strachu (Boldy právě toto bylo myslím si už dnes tou samotnou rozhodující prvotní příčinou a prvotním spouštěčem duševního onemocnění u mě samého později v mém osobním dospívání dnes mé samotné právě paranoidní schizofrenie) že jsem to kdy ve svém ještě v předškolním v dětském věku (ještě mnohem dříve v kojeneckém věku později jako batole) vubec kdy osobně zase a opět znovu tolik zakusil už při pravydelné její samotné návštěvě své rodiny v Tutlekách." MARTIN DYNTAR, Hradec Králové s uctou věnováno mé matce, její samotné neštastné smrti na rakovinu plic v zimě roku 2008